Energie, roztříštěna v prostředí, obsažena a uchována ve hmotě tvoří prostředí. Ale stále i září, působí, vytváří interakce. A jen v tomto rozměru je možné tvořit život. A teď velký úkol pro vědomí a myšlení. Skrze myšlení a následné vědomí cítíme život. Myslí se snažíme zrekonstruovat, jak to vlastně s tou energií v tom prostředí je, jak plyne. A tu pak následně uchopit ve svůj prospěch. No a touto myslí, zkoumající energii a následně vědomí, přicházející čas od času s uvědoměním se budeme koukat na bytí. Tedy upozorňuji, že naše zkoumání bytí bude skresleno omezeností možností naší mysli a kapacitě možnosti si z toho něco uvědomit.

Budeme se bavit o opravdovosti, hodnotách bytí, emocích, kauzalitě a důsledcích, smyslu, tak jak tomu je jen v bytí. Nebudeme do toho vkládat ještě mysl, která tyto atributy umí uchopit po svém, skrze své rozhodnutí, jak naložit s energií.

Nebudeme se bavit zatím o tom, jak to, co přirozené pro energii v úrovni bytí, je použito jinak, s úmyslem (nejlépe dobrým) v mysli. Budeme se tvářit, že pro tuto chvíli mysl neexistuje a my jsme jen bytí.

Lehkost bytí spočívá v tom, že důsledek je přirozeností. Netíží a nijak nezatěžuje život. Nezatěžuje plynutí energie. Tím pádem vše, co v bytí nastane, je přirozené a je to řízeno probíhající energií v prostředí. K bytí je třeba naše interakce s prostředím a bez přirozeného prostředí není možné býti. Obsahuje totiž vše potřebné k životu. Takto volní, přirození se rodíme a měli bychom se tak snažit i zemřít. Jen upozornění, k naplnění smyslu života potřebujeme i mysl a vědomí, ale teď děláme, že to není, abychom si dokázali vykreslit ono bytí.

Emoce slouží k manipulaci. V úrovni bytí je nazýváme pudy a manipulují nás k tomu, abychom svou vlastní energii použili k činu. Zamilovanost nás manipuluje k tomu, abychom se rozmnožili. Strach nás manipuluje k tomu, abychom utekli tygrovi. A co se děje během oné manipulace. V klidovém stavu jsme propojeni s prostředím, a vyrovnaní. V emoci, přestáváme být propojeni s prostředím a jsme manipulováni k tomu myslet na sebe a k tomu i vydat energii v sobě nesoucí. I rozmnožení je velký energetický výdaj.

Bytí sleduje smysl života. Tím je rozmnožení a vznik dalšího života. Protože život umožňuje myšlení a vědomí. Jenže aby stíhal plynutí energie, což fyzické tělo nezvládá, musíme i zemřít. A pokračovat v dalším životě.